Rekové a mučedníci bílých plání

Archeologie odhalila, že již před pěti tisíci lety stál člověk na lyžích. U švédského města Hottingu vědci nalezli zbytky opracovaných dřev, které byly kdysi lyžemi. V Norsku zase pravěcí lovci vyzdobili kresbami lyžujících "sportsmanů" své jeskyně.Ledacos o tajemném lyžování věděl v 5. století našeho letopočtu i řecký historik Prokopios, když ve svém díle zmínil jízdu na lyžích jako podivuhodnou aktivitu národa Finů. Ve středověku dvěma opracovanýmí deskami vybavili severští panovníci svá vojska, aby ukrátili zdlouhavé vojenské přesuny.V českých zemích, v Rakousko-Uhersku a vlastně v celé Evropě, nebyla až do 19. století jízda na lyžích známá. Teprve na sklonku minulého věku se s rozvojem turistiky a sportu rozšířila po celém světě.

Sportovec, hrabě a učitel

U zrodu českého lyžařského sportu stál mladý nadšenec Josef Rössler-Ořovský. Vynikal snad ve všech tehdy známých sportovních disciplínách, proslul jako publicista, organizátor a propagátor. Když přišla zima roku 1886, patřil sedmnáctiletý Rössler-Ořovský k nejaktivnějším členům pražského bruslařského klubu. Mladý borec se rozhodl, že získá brusle přímo z kolébky zimních sportů, a napsal si o ně rovnou do Skandinávie. Za pár týdnů mu pošta doručila zásilku ze severu. Netrpělivě a v očekávání těžkou krabici rozbalil. V ní vedle vysněného páru bruslí nalezl také prospekty a katalogy firem, které se zabývaly výrobou a prodejem sportovních potřeb. Mezi reklamními materiály byly na některých tiskovinách vyobrazeny lyže a jízda na nich. Josef Rössler-Ořovský v tu chvíli zapomněl na brusle a zatoužil po lyžích. Zanedlouho již pražský bruslařský klub vlastnil několik párů lyží a Rössler-Ořovský s několika kumpány založil samostatný "Ski klub".Ale hlavním centrem lyžařského dění se v českých zemích měly stát Krkonoše. Zasloužil se o to zejména majitel jilemnického panství hrabě Jan Harrach. Ten v roce 1892 náhodou navštívil Světovou výstavu v Oslo, kde poprvé spatřil lyže-ski. Pochopil, že lyže by mohly být ideálním pomocníkem jeho krkonošských lesníků, kterým by usnadnily pohyb po zasněžených horách. Za 22 zlatých objednal dva páry ski a netrvalo dlouho a hraběcí lesníci získávali "na prknech" své první zkušenosti.S nadšením sledoval norskou novinku i krkonošský učitel Jan Buchar z Dolních Štěpánic. Třicetiletého pedagoga trápila vysoká absence jeho žáků, kterým sněhová nadílka pravidelně znemožňovala návštěvu školy. Buchar se stal nadšeným propagátorem jízdy na lyžích. Základy lyžování se staly součástí učebních osnov jeho jednotřídky a učitel sám pro potřeby začínajících lyžců sepsal první učebnici nového zimního sportu. Poetiku pionýrských krůčků krkonošských průkopníků neopakovatelně ztvárnil český film "Krakonoš a lyžníci". V něm je všechno - lyžující lesníci, nadšený učitel i hrabě Harrach.

Běh, skok a krasojízda

Lyžařů v království českém přibývalo a oddíly rostly jako houby po dešti. Do Krkonoš mířilo stále více a více lyžařů, kteří na zimních svazích předváděli, jak hluboko již pronikli do tajů jízdy na ski. Jak rostl počet zimních sportovců, tak rostla i touha vzájemně změřit své síly a schopnosti. Ve Skandinávii se na lyžích soutěžilo již od poloviny století, u nás se první lyžařské závody uskutečnily v lednu 1896 v pražské Stromovce. V jízdě na jeden kilometr zvítězil krkonošský závodník Mládek časem 1 minuta 50 sekund. V dalších letech už probíhají závody i v Krkonoších. Punc jim dodává mezinárodní účast - pravidelně závodí Němci, čas od času přijedou i Skandinávci. Soutěžit začínají i ženy - prvních ženských závodů v Dolních Štepanicích v roce 1897 se účastní tři odvážlivkyně.Disciplín, ve kterých si to závodnici rozdávali, bylo hned několik. Soutěžilo se ve skoku, v jízdě na sto či na pět set metrů, v překážkovém běhu, sjezdu nebo v krasojízdě. Největší popularitě se však brzy začaly těšit vytrvalostní závody na deset a více kilometrů. Lyžaři projížděli horské hřebeny od kontroly ke kontrole, kde získávali doklad, že úsek absolvovali. V roce 1905 se v Krkonoších závodí na padesátikilometrové trati, kterou vítěz zvládne za jedenáct hodin. Krkonošská padesátka se pak jede každým rokem. V roce 1913 probíhá za krajně nepříznivých klimatických podmínek: Sníh brzy po startu vystřídá déšť a mlha, větřík se promění ve vánici a opět se ochladí. Nevalně oblečený místní borec Bohumil Hanč přijme v polovině závodu kabát od svého přítele Vrbaty, aby mohl pokračovat. Po několika dalších kilometrech vyčerpaný Hanč padá vysílením. Nízká teplota sráží k zemi i Vrbatu. Smrt činí z obou přátel první mučedníky lyžařského sportu.

U zrodu jsou turisti

Nové módy nezůstaly ušetřeny ani Beskydy. Ve srovnání s Krkonošemi byl zájem o lyžování a zimní turistiku o pár let opožděn. U zrodu lyžaření na moravsko-slezsko-hornouherském pomezí stál zprvu nevelký okruh turistických nadšenců. Ti se do Beskyd odvažovali zpočátku jen v létě. Jedním z průkopníků beskydské turistiky byl známý frýdecký lékař Augustin Peter. "A byla to zvláštní podívaná, když doktor Peter svlečen do nejnutnějšího vesele stoupal v čele. Nejen plíce dýchají, ale celé tělo se musí nadýchat čerstvého vzduchu, říkával. Dával přednost lehkému, volnému obleku. Pranic se neostýchal, i když byly ve společnosti dámy. Po jeho boku kráčel frýdecký vlastenec Vítězslav Vantuch. Třetím byl domaslavický farář Jan Ježíšek, který již jako student rád dělával horské túry. Navštěvoval popolštěné Valachy a zapřádal s nimi hovor," vzpomínal další účastník prvních turistických výprav J. L. Mikoláš z Raškovic.Podobných nadšenců přibývalo a ve městech i menších obcích vznikaly turistické spolky. V roce 1895 založili "Turistickou jednotu" v Těšíně a na Morávce vznikl "Bezkydský spolek". O rok později již sdružovala "Pohorská jednota Radhošť" v Moravské Ostravě bezmála tři stovky milovníků přírody a dalších třicet registroval Klub českých turistů. Za členy se hlásili lidé nejrůznějších profesí - vedle vlivných státních úředníků v nich najdeme nejednoho učitele, lékaře, inženýra či prostého dělníka. Výpravy do Beskyd měly utužovat sportovního ducha, upevňovat zdraví a v neposlední řadě "stykem s horským lidem šířit i uvědomění národní". Ze spolkových peněz vznikaly horské útulny, jakou byla například tzv. Šumná na Pustevnách (1894) nebo pohodlnější chaty, jakou byla ta na Ondřejníku(1906).

Překvapení starého Kociána

Starý horal Kocián byl správcem útulny na Pustevnách. Ve svěřené chatě trávil celou zimu a zcela přivykl poustevnickému životu. Věděl, že první lidé se nahoře objeví až na jaře. Proto ho velmi překvapilo, když jednoho mrazivého sobotního večera roku 1905 kdosi zabušil na okno. "Nezapomenu nikdy jeho udivených zraků, když nás uviděl a s překvapením se ptal, cože to v tuto dobu pohledáváme na horách. Byli jsme tehdy dle jeho výroku prvními českými lyžaři na Radhošti," vzpomínal jeden z prvních beskydský lyžařů Adolf Podroužek. Ten byl zaměstnancem Severní dráhy v Polské Ostravě a proslul jako neúnavný popularizátor lyžařského sportu. Napsal příručku "Jízda na lyžích" (1909), která se stala první učebnicí tohoto druhu v Beskydech. Svým entuziasmem a nezměrným zápalem získával pro zimní krásy hor a lyžování další vyznavače. Šlo to pomalu, ale šlo to. "Bylo nutno též získati dámy pro tento nový druh sportu, neboť dámy koření společnost. Tak podařilo se příteli W. vymodliti na mamince H., že dala své dcerušce svolení, aby se zúčastnila našich túr. Dále byl to přítel Ženíšek, který přivedl svou sestřičku do naší společnosti. Slečna H. však musila svatosvatě slíbiti, že všude tam, kam se jelo, půjde nejdříve do kostela a teprve pak se směla věnovati lyžování. Také když se mi podařilo přesvědčiti paní O. o účelnosti lyžařských kalhot a nevýhodách ženských sukní a když po ní i další lyžařky si opatřily praktický lyžařský oblek s kalhotami, musela zůstati slečna H. až do svých vdavek věrná sukni, neboť paní máti byla v tom směru neúprosná," líčil svízele Podroužek.

Lyžařská esa z Beskyd

Mezi prvními, kdo poznali výhody nového sportu a bravurně si osvojili lyžařskou dovednost, byl i frýdlantský lékař MUDr. Jandl. Absolvoval několik poznávacích cest po světě, získal zkušenosti z vysokohorských středisek ve Švýcarsku a přivezl si domů užitečné postřehy z lyžařského světa. Doma pak v zimních měsících na lyžích objížděl své pacienty a byl pravidelným návštěvníkem chaty na Ondřejníku, která se před první světovou válkou stala významným lyžařským střediskem.Významným bylo - zejména pro německé sportovce - působení norského profesora Oltmause mezi beskydskými lyžaři. Tento matador z pravlasti lyžovaní přesídlil ze své domoviny do Ostravy. Tam kolem sebe soustředil skupinku následovníků a společně si oblíbili lyžařské terény kolem Lysé hory. Na jedné ze zimních výprav Oltmaus prochladl a zanedlouho podlehl zápalu plic. Osobnost tohoto velkého sportovce připomínala ještě dlouho jeho fotografie na stěně turistické chaty na Lysé hoře.Zpočátku rychlý rozvoj beskydského lyžování brzdil nedostatek vhodných "ski". Beskydští lyžaři je nakupovali většinou v Praze u Rössler-Ořovského "Skiklubu". Životnost prvních lyží byla krátká, jejich pořizovací cena vysoká. To vše nutilo místní sportovce, aby se porozhlédli po místních dodavatelích. Jedním z prvních výrobců se stal dnes již neznámý hluchoněmý stolař z Malenovic. Ten si za jeden pár lyží účtoval 4 koruny.Podroužek, Jandl, Oltmaus i další průkopníci nalezli své následovníky. V posledních letech si beskydské lyžování našlo dostatek horlivých a oddaných zastánců, a tak bylo v roce 1914 možné zorganizovat i první české lyžařské závody. Na Ondřejník se v poslední mírovou zimu sjeli nejlepší lyžaři z Beskyd. Domácí borce doplnili vyhlášení borci Feistauer a Hanousek. Přijeli i milovníci bílé stopy z Českomoravské vrchoviny, Brna a dalších míst.První světová válka zastavila veškeré sportovní dění. Muži odešli do zákopů Haliče, Karpat a Itálie. Pionýrská etapa lyžařského sportu skončila. Ti, kteří měli štěstí a ve zdraví se z války vrátili, znovu se s chutí postavili na lyže. To už jako českoslovenští občané.

Lyžaři a starousedlíci

Horský lid hleděl na první lyžaře s odstupem a nedůvěrou. Považoval je za smečku podivínů, kteří holdují velmi prapodivným věcem. Po válce se vzájemné vztahy zlepšily a nedůvěra opadla. "Abychom získali pro lyžařský ruch i domorodý lid, zajížděli jsme tu na Martiňák, hned zase na Gruň či jinam. Všude, kde se něco šustlo, jsme navazovali s domorodci čilé styky při družné zábavě, svatbě, zabíjačce, bálu, vánoční nadílce a jiných příležitostech. Domorodci byli poučováni, jak se mají rozumně na naše počínání dívati," vzpomínal Adolf Podroužek.Někteří podnikavci se brzy naučili z lyžařského a turistického ruchu profitovat. Ve věstníku Klubu českých turistů z počátku třicátých let najdeme i tuto zprávu: "Při výstupu od Martiňáku na Smrk přicházejí dva mladí turisté k rozsáhlé fořtovně s přilehlým velkým dvorem. Žádají občerstvení. Mléko prý není, a tak se na turisty dostává po sklenici podmáslí s kusem suchého chleba. Na otázku, co jsou dlužní, jim odpovídají - dejte pět korun! Omráčení hoši platí bez odmluvy, diví se však velmi. Při sestupu z Lysé požádají o občerstvení v chaloupce chudých lidí. Dostanou litr mléka a dva krajíce chleba. Co jsou dlužní? Dohromady korunu padesát! Kdo tedy podporuje turistiku a kdo z ní těží?"Ale ani turistům a lyžařům neunikalo, jaká to nuzota a bída panuje na horách. Nezřídka podél turistických tras postávaly houfy žebrajících dětí, jež žadonily o drobné mince nebo sladkosti. Výletníci se s nimi zpravidla podělili a některé turistické spolky pro beskydskou chudinu připravily i příležitostné sbírky. Tak například v roce 1929 uspořádala Pobeskydská župa Klubu českých turistů vánoční nadílku. Tou podělila nejchudší děti ze Starých Hamer, Gruně, Baraního, Samčanky i dalších míst. Celkem tehdy obdarovali 386 dětí ze sedmi obecných škol, mezi které rozdali 54 balíky s ošacením a obuv a 7 698 korun.

V Českých horách i v Beskydech se lyžuje už sto let. Za tu dobu vyrostly desítky i stovky turistických chat, sjezdovek a lyžařských vleků. Až půjdeme lyžovat například na sjezdovku v Palkovicích, čeká nás každodenně upravovaný svah s umělým zasněžováním a s osvětlením, půjčovna lyží, ski servis a parkoviště s restaurací. Vězme, že o takových podmínkách se prvním beskydským "lyžníkům" ani nesnilo. Tehdy i dnes zůstává lyžování příjemnou kratochvílí a zdravým sportem. Ale dříve bylo navíc i velkým kusem hrdinství a neobvyklým dobrodružstvím.