Frýdek-Místek naším stoletím (1900-2000) – II.

Frýdek a Místek před sto lety

Právě končícímu století ve Frýdku-Místku bude věnována dlouhodobá výstava starých i nových pohlednic a fotografií (respektive jejich zvětšenin), která bude po celý “slavný rok 2000” návštěvníkům hlavní budovy Městského úřadu ve Frýdku-Místku přibližovat osudy města v průběhu celého 20. století. Jeho bouřlivý hospodářský rozmach, ale i strádání a utrpení občanů během dvou světových válek, národní osvobození v osmnáctém roce i zaťaté pěsti v srpnu 1968. Hrdé a noblesní veřejné budovy z přelomu století i “masovou výstavbu” v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. V Ozvěnách v této souvislosti pravidelně vychází doprovodný seriál s využitím fotografií Ivana Korče, dobových záběrů Václava Petera a grafik Klarisy Ondráčkové.

Vždycky, když člověk přejde pod frýdeckým zámkem přes Nový koloredovský most, může si zavzpomínat na jeho předchůdce - na většině z nás dobře známou železnou konstrukci, která spojovala oba břehy Ostravice po více než sedm desetiletí. Nejde pouze o to, že byl zkrátka pohlednější, že našim smyslům lahodil nesrovnatelně více než ta současná lavina betonu. Bylo to i vědomí obrovské dovednosti, lidské fortele s ním spojené - vždyť v době svého vzniku na samém prahu té první světové....v letech 1914-15 byl technicky nesmírně zdařilým dílem, stavbou moderní, ba přímo pokrokovou. Nádhernou ukázkou z let, v nichž se technická dovednost a nápaditost mnohem častěji než dnes dokázala slučovat s elegancí a krásou.

Vzpomínám si, jak ještě v roce 1986, kdy už byl v provozu nový most, jsem si po jeho povrchu “krátil” cestu do práce. Byl už v zoufalém stavu, zavalen nejrůznějším haraburdím, jízda na kole na něm, hlavně za tmy, často připomínala spíše motokros. Přesto jsem byl tehdy strašně rád, “že ještě mohu jezdit po starém mostě”. Nějak mi tehdy symbolizoval starý Frýdek, s nespočetnými vilkami, dosud neporušenou elegantní hlavní třídou od nádraží vzhůru k radnici, s nádhernými uličkami, ještě v první polovině sedmdesátých let téměř bez paneláků. Tenkrát a ještě dlouho potom jsem jeho záhubu považoval za jednu z neodpustitelných křivd a zločinů komunismu. Teprve předloni, o povodních, jsem si svým odsudkem přestal být tak úplně jistý. Začal jsem pochybovat o tom, zda by jeho elegantní a na dobu svého vzniku jistě špičková konstrukce dokázala zvládnout ty nekonečné přívaly vod. Zda by neskončil jako jeho dřevěný předchůdce v r.1880, kdy se během jarní povodně provalil pod procesím poutníků k chrámu Panny Marie Frýdecké. Devět z nich zahynulo. Jsou pohřbeni v kryptě Mariánského kostela. I když pořád myslím, že toho starého železného mostu byla škoda, zároveň chápu hlavní poslání všech mostů na světě - sloužit lidem a obstát nejen před řáděním přírodních živlů....A začínám být s existencí Nového koloredovského mostu tak trochu smířen. Ale vzpomínat na Frýdek-Místek z počátku tohoto století by na tom starém bylo přinejmenším stylovější. To je také důvod, proč se snažím čtenáře zatáhnout do těchto míst mezi Koloredovem a Lipinou, kde jsme dodneška docela na okraji města. Ostatně zásluhou osamostatnění Sviadnova by slovo periferie sedělo i z hlediska administrativně správního. Právě tato místa mi připadají nejvděčnější jako začátek povídání o bouřlivém hospodářském rozmachu dnešního dvojměstí na přelomu století nebo o něco málo dříve.

Už jsme minule psali o tom, že podstatná část frýdecko-místeckých továren vznikla již před první světovou válkou, drtivá většina z nich byla postavena nejpozději na přelomu století. Však dodnes si při procházce městem určitě všimnete na spoustě fabrik nesmazatelné pečeti doby svého zrodu - v mé soukromé terminologii “červená cihla alá Vítkovice” . Obě města rychle přibývala na síle, křivka výroby radostně stoupala, do továren přicházeli ve stále větším počtu za obživou lidé nejen z blízkého okolí, ale vlastně z nejrůznějších koutů tehdejší monarchie. Mohli bychom připomenout poslední rakouskouherské sčítání lidu z roku 1910. To by dnešnímu Frýdku-Místku (bez vzdálenějších přifařených obcí ale včetně Koloredova, který právě přicházel o svoji samostatnost) přisoudilo 18.885 obyvatel. To by znamenalo mezi tehdejšími českými, moravskými a slezskými městy pozici mezi třemi desítkami největšími. Čili už žádná dvě malá bezmála anonymní města někde na okraji habsburské říše. Samozřejmě, chápat v tehdejší době Frýdek s Místkem jako jeden celek může mnohým připadat jako nečasové, vždyť k jejich sloučení došlo až o třicet let později. Přesto tím jedním celkem obě města již v té době do jisté míry byla. Svázána řadou vazeb a zájmů - činnost firem, železnice apod. postupně překonávala staletou hranici mezi Moravou a Slezskem na řece Ostravici. Není náhodou, že hned po převratu v roce 1918 byla na nejrůznější úrovni, od té lokální až po vládní, řada jednání o sloučení obou měst. Vždy to nakonec ztroskotalo na sveřepé zarputilosti obecních tatíků, jak ve Frýdku, tak v Místku.

Vrátíme-li se zpět na most pod frýdeckým zámkem, budeme mít po ruce část města svou existencí snad nejvíce svázanou s rozmachem průmyslu v naší aglomeraci. To platí o nedaleké Lipině ještě více než přímo o Koloredově. Sám Koloredov byl spojen se jmény tří fabrik. Hned u mostu palírna Collo-Löw, tkalcovna firmy A.Lemberger (později Slezan 01) a Herliczkova továrna. Přesto, že koloredovské textilky vznikly později než ty nejstarší frýdecko-místecké textilní podniky - zejména Landsberger, Munk a Neumann, celkem úspěšně dokázaly obstát v této silné konkurenci. Zejména vídeňský podnikatel Alois Lemberger, který vybudoval v r.1893 moderní tkalcovnu, se později během první republiky mohl směle srovnávat se svými místními konkurenty. Mimo nejsilnější firmu Landsberger, svou produkcí několikanásobně převyšující ostatní.

Možná sehrál v Lembergerově zdařilé kariéře určitou roli genius loci - přestože nejstarší textilky vznikaly ve Frýdku - firma Munk poblíž nádraží už roku 1832, byl ve své době Koloredov významným centrem tzv. rozptýlené manufaktury. Ty kdysi předcházely vlastnímu vzniku továren - obchodník nazývaný faktor zásoboval domácí tkalce surovinou a platil je jako “hausarbajtry”.

K významným textilním podnikatelům patřil také Johann Elzer, budovatel závodu 03 na Bahně od osmdesátých let minulého století. Ale i byli i další. Továrník Schabenský už r.1868 postavil na Příborské ulici mechanickou tkalcovnu. Spíše z jiných souvislostí je známé jméno Czajanek. Jeho továrna u Ostravice sloužila v r. 1939 jako kasárna slavnému 8.pěšímu pluku (Slezskému) a byla svědkem jeho statečného odporu proti německým okupantům. Díky básním Petra Bezruče jistě všichni známe Bernarda Žora. Tkalcovna firmy Gebrüder Žaar začala pracovat v roce 1900. A snad pro úplnost - firmy, Tauchmann, Moritz Lacina, Tauber.

Na rozdíl od textilek byl těžký průmysl v našem městě soustředěn v jedněch rukou. Již roku 1833 založil arcivévoda Karel z těšínské větve Habsburků Karlovu huť v Lískovci. Přesto, že v rukách Habsburků byly dnešní Válcovny plechu až do počátku našeho století, rozmach a největší sláva tohoto podniku je spojena s jiným jménem. Ludwig Hohenegger, ač také proslulý jako bezohledný germanizátor, se jako mimořádně schopný průmyslový manažer zasloužil nejen o rozkvět Karlovy huti, ale i dalších průmyslových podniků ve Slezsku. V zájmu habsburských továren se zasazoval i o mnohé veřejné investice sloužící celému kraji - mimo jiné má také určitou zásluhu na vybudování železniční sítě v našem kraji - trať z Ostravy do Frýdlantu, košicko-bohumínskou dráhu, i o spojnici mezi Frýdkem a Těšínem. Za jeho působení byly postaveny i nedaleké mostárny, které jsme řadu desetiletí znali jako součást obřího koncernu Vítkovic. V jeho době, i když ne přímo jeho přičiněním, vznikla v polovině šedesátých let také lipinská pilníkárna. Tu sice pamatujeme jako odnož Válcoven proslulou spíše jejími nezvyklými zaměstnanci (v evidenci pilníkárny byli mimo jiné jako pracovníci vedeni také fotbalisté podnikové TJ ), byla ale založena podnikatelem Leopoldem Hatschnerem.

Píšeme-li o minulosti Válcoven plechu, chtělo by to připomenout jednu zajímavou historickou souvislost. Je málo známé, že nejmladší frýdecký kostel - evangelický kostel, tvořící jednu z dominant města patrnou i ze vzdálenějšího okolí, byl v letech 1910-11 postaven pro dělníky Karlovy huti.

S rozvojem průmyslu šel ruku v ruce také vznik mnoha finančních institucí. Přímo ve Frýdku a Místku měly sídlo hned čtyři místní ústavy. Roku 1870 zahájily činnost frýdecká a místecká spořitelna. Rok poté je založena frýdecká Občanská záložna. Místečtí se dočkali své kampeličky až r.1886. Národní záložna místecká vedena několika známými vlastenci - zejména Vincencem Procházkou, dr.Peterem a některými dalšími, sehrála do první světové války nezastupitelnou roli při budování mnoha významných kulturních, osvětových a vzdělávacích institucí v Místku. Např. Národního domu, Matičního gymnázia, české měšťanské a obecní školy. Zmíněné finanční ústavy měly pochopitelně význam hlavně pro občany města a drobné podnikatele. Na významnější podniky, o nichž jsme se dnes zmínili, uplatňovaly vliv významné bankovní domy ve Vídni, Praze apod. Proto průmysl v dvojměstí Frýdku-Místku, do r.1918 pevně svázaný s německorakouským kapitálem, sehrával až do vzniku samostatné Československé republiky tak neblahou roli v dobových národnostních zápasech v našem kraji.